|
Takže jak začne jaro začnem znovu opravovat děkujeme Admyn- dodo
Všem děkuji za naštěvnost kera je teť 800 lidí děkuji
2.6 2011 dnes sou přidane nové fotky
5.5 2011 DNES SME ODKOPALI DALŠÍ ČÁST A TAKE SME VYMALOVALI NOVE FOTKY
Rekonstrukce probjehla na plno par nových fotek
hura Lehké opevnění vzor 36 Lafety  Tyto zbraně byly umisťovány do lafet. Jediná lafeta která se v roce 38 dostala do našeho opevnění měla označení vz.37, byla též nazívaná "Brněnská" podle Brněnské zbrojovky, kde byla vyráběna. Tato lafeta byla univerzální, což umožňovalo uchycení všech typů kulometů. Z důvodu finanční náročnosti této lafety bylo přistoupeno k vývinu nového typu lafety, tentokrát vz.38, též nazývané "Strakonická" podle Strakonické zbrojovky, kde byla vyráběna. Lafeta tohoto typu se však dostala do našeho opevnění až v době poválečné reaktivace objektů. Stejně jako lafeta vz.37 byla i tato univerzální. Jelikož v době mobilizace opevnění byl nedostatek lafet vz.37 a lafety vz.38 nebyly ještě do opevnění instalovány, byly k uchycení lehkého kulometu používány improvizované závěsy, které se uchycovali do střílen. V poválečném obdoví byl vyvinut ještě jeden typ lafety a to typ UL-1. S tímto typem se na našem opevnění můžeme setkat na poválečně reaktivovaných objektch poměrně často. A však s postupem času i těchto lafet ubývá.Vstupní mříž a dveře  Další neopomenutelné součásti vybavení objektů se nacházejí přímo u vstupu do objektu. Jedná se o mříž a pancéřové dveře. Mříž umožňuje krytí týlu objektu střílnou ve stupní chodbičce a zároveň nasávání čerstvého vzduchu otvorem umístěným pod touto střílnou. Uzamčená mříž znemožňovala průnik nepřítele do objektu i při větrání bunkru s otevřenými pancéřovími dveřmi. Ve zlomu vstupní chodbičky se nacházeli pancéřové dveře. Díky zalomení chodbičky, bylo znemožněno přímé postřelování tohoto prakticky nejzranitelnějšího místa objektu. Pancéřové dveře mají v půlce své výšky malou uzavíratelnou střílnu, která umožňovala krýt hluchý prostor pod vchodovou střílnou. Dveře se vyráběli v několika typech. Nejstarší typ se uzavíral klikou a byl pouze jednostranný. Pozdější typ se již uzavíral západkami a vysacím zámkem. Tento typ byl již ale oboustraný, takže ho bylo možno použít ve všech typech objektů. Po válce se vyráběl ještě jeden typ dveří, který byl dosti podobný novějším předválečným dveřím a lišil se pouze nepatrně.Ventilace  Jednou z nejdůležitějších součástí objektu tvořila ventilace. Jelikož při střelbě z kulometů vznikají nebezpečné zplodiny, bylo by pro osádku nebezpečné pracovat v techto podmínkách, a při použití ochrabých masek by se dosti snižovala bojeschopnost posádky. Proto se přistoupilo k trvalému mechanickému větrání objektu. Základem principu větrání se stal neustálý přetlak. Tento přetlak byl v objektu vytvářen ručně poháněným ventilátorem (k pohonu vnetilátoru bylo zapotřebí jednoho muže) umístěným na konzolích vedle střílny pro krytí vchodu. Nasávání ventilátoru se nacházelo pod krycí střílnou ve stupní chodbičce. Nad hlavními střílnami byly umístěny lapače splodin (zahnutý plech přidělaný ke stropu). Ty zachitávaly stoupající horké zplodiny, které byly ještě tlačeny přetlakem uvnitř objektu. Po zachycení do lapače byly splodiny odváděny ventilační trubkou mimo objekt. A však v předválečném období nebyly tyto ventilátory zajištěny filtry proti vstupu chemických látek, proto by musela posádky při použití bojových plynů pracovat v objektu v ochraných maskách. Až v poválečné reaktivaci se uvažovalo o umístění filtrů do ventilátorů. Tyto filtry by však snižovaly objem nasávaného vzduchu.
Uzávěry střílen  Z důvodu ochrany posádky před průnikem střely, nebo střepiny skrze střílnu do objektu, musely být všechny střílny v objektu zajištěny uzávěry. Tyto uzávěry byly někokolika typů. U hlavních střílen byly používány dva uzávěry. Oba byly z masivní ocele. Jeden menší a druhý větší. Oba dva se zasazovaly do zarážek vedle otvoru střílen. Menší uzávěr se používala v případě nepřímého zaměřování kulometů. To znamenalo, že se kulomety řídily pokyny pozorovatele, nebo podle mapky na nepřímé zaměřování přidělané na lapači splodin nad kulometem. Tudíž nebylo potřeba využívání vlastních mířidel kulometů. Ve střílně proto zbyla pouze skulinka pro hlaveň kulometu. Větší z uzávěrů se umisťoval do střílny v případě např. výměny hlavně kulometu, nepřítomnosti osádky v objektu, nepřítomnosti kulometu v lafetě.... Tento uzávěr uzavíral střílnu kompletně, takže ve střílně nezbyla ani skulinka. Další z uzávěrů ale již odlišný než pro hlavní střílny se nacházel ve střílně kryjící vchod. Tento uzávěr se dal pomocí páčky zaaretovat v jakékoliv poloze. Tímto způsobem byla zajištěna kvalitní ochrana jak posádky, tak vchodové chodbičky. Střelecká lavice Další potřebnou součástí bojeschopných objektů se stala střelecká lavice. Pokud střelec spustil palbu, okamžitě se začaly hromadit v objektu vystřelené nábojnice. Pokud by tyto nábojnice nebyly odváděny, mohlo by dojít omezení bojeschopnosti osádky. Proto bylo přistoupeno k umístění střelecké lavice do objetu. Lavice předválečného typu byla vyrobena ze dřeva a měla tvar obdélníku se svodem nábonic uprostřed. Napomáhala nejen při odvadu vystřelených nábojnic na určité místo, ale také sloužila jako odkládací plocha pro věci potřebné k obsluze kulometu. Pod touto lavicí se ještě nacházela dřevěná truhla, do které padaly nábonice usměrněné dírou ve střelecké lavici a také kulometné pásy. V poválečných letech byly v objektech instalovány již jiné, ale tentokrát již ne lavice, pouze plechové žlaby pro sběr vystřelených nábojnic.   
|
Historie
Řopík je lidový název pro železobetonový odolný objekt lehkého opevnění vzor 37 budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení "Řopík" vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.
Ve třicátých letech 20. století se na základě změněné politické situace v sousedním Německu tehdejší československá vláda rozhodovala o způsobu případné obrany republiky. V rámci velké modernizace armády bylo přistoupeno i k budování stálého pohraničního opevnění. Objekty o síle posádky v počtu jednotek mužů byly organizačně zahrnuty do tzv. lehkého opevnění. Zpočátku bylo budováno lehké opevnění vzor 36, jehož výstavba byla posléze zastavena a nahrazena dokonalejším lehkým opevněním vzor 37. Zemská vojenská velitelství, která řídila výstavbu objektů vzor 36 nahradil v případě objektů vzor 37 nově ustanovený orgán ŘOP.
Výstavba
Československé předválečné opevnění bylo budováno především u německých, maďarských a posléze i rakouských hranic. Zde buď doplňovalo těžké opevnění nebo bylo stavěno samostatně. Postupně byly budovány i vnitrozemské obranné linie, umožňující v případě nutnosti konsolidaci a zpomalení plánovaného ústupu armády na Slovensko. Mezi ně patří již z velké části dokončená obranná postavení nazývaná liběchovská příčka, pražská a vltavská čára. Plánované byly další dvě ústupové linie, a to přibližně na česko-moravském a moravsko-slovenském pomezí.
Během dvou let výstavby se podařilo dokončit téměř deset tisíc pevnůstek, což je po všech stránkách obdivuhodný výkon.
Po Mnichovské dohodě v září 1938 větší část vybudovaného opevnění zůstala na území odstoupených Sudet. Zde se většina z nich dochovala. Většina objektů opevnění ve vnitrozemí byla krátce po vzniku Protektorátu na příkaz německé okupační správy zničena, aby neposloužila případnému odboji. Do dnešní doby se dochovalo několik tisíc pevnůstek rozesetých po zalesněných svazích pohraničních hor, ale i na rovinách jižní Moravy i Čech.
Objekty vz. 37 byly projektovány jako miniaturizace těžkého pěchotního srubu, díky čemuž s ním mají shodné taktické vlastnosti a mnoho podobných stavebních prvků. Zbraně (1-2 lehké nebo těžké kulomety), byly osazeny v lafetách v ocelolitinových střílnách. Vstup byl opatřen mříží a jedněmi pancéřovými dveřmi. V zalomeném meziprostoru byl vstup chráněn vchodovou střílnou. Ruční ventilátor zajišťoval dodávku čerstvého vzduchu a chránil tak osádku v počtu 3 až 7 mužů před zadušením zplodinami vzniklými při střelbě. K obraně nepostřelovaných částí týlu sloužil granátový skluz a k pozorování a signaliz
Bunkry
11. 4. 2011
http://www.rozhlas.cz/bunkry/portal/
http://dbase.ropiky.net/dbase.php?objekt=1075726376
http://www.rozhlas.cz/bunkry/portal/
http://www.mjs15.cz/objekty/
